Ještě v minulém století hnízdily v naší přírodě čtyři druhy ťuhýků. Dnes zůstaly pouze dva – ťuhýk obecný a ťuhýk šedý. Vzácnější je ťuhýk šedý. Ťuhýk obecný – pták s typickou černou maskou přes oči a velký přibližně jako vrabec domácí – je běžnější a úspěšně zahnízdil i v Zoologické zahradě a botanickém parku Ostrava.

Přestože patří ťuhýk obecný (Lanius collurio) mezi pěvce, získal si pověst malého predátora. Základem jeho potravy je hmyz, nepohrdne však ani drobnými obratlovci – mláďaty ptáků, ještěrkami nebo hraboši. Přebytečnou kořist si ukládá na později. Napichuje ji na ostré trny šípků, trnek nebo hlohů. Právě tento neobvyklý způsob vytváření zásob mu vynesl přezdívku „masožravý pěvec“.

Ťuhýkům vyhovuje otevřená krajina s roztroušenými keři, remízky a okraji mladých lesů. „Takové prostředí našel i pár ťuhýků obecných, který vyvedl mláďata v přírodním areálu ostravské zoo. Dokonale ukryté hnízdo si vystavěl asi jeden a půl metru nad zemí v mladé olši hustě obrostlé loubincem, známým jako psí víno. Nyní oba rodiče neúnavně zásobují potravou svá čerstvě vyvedená mláďata. Pobyt ťuhýků u nás je však překvapivě krátký,“ popisuje ornitolog Otakar Závalský, který má v ostravské zoo na starosti biodiverzitní opatření.

Ze zimovišť v jihovýchodní Africe přilétají až během května a už v srpnu se vydávají na tisíce kilometrů dlouhou cestu zpět. Na této nebezpečné pouti musí překonat nepřízeň počasí i množství přírodních překážek. „Největší hrozbou je však stále člověk. Mnoho ťuhýků každoročně zahyne během tahu nelegálním odstřelem nebo odchytem. Každý úspěšně vyvedený pár je proto malým vítězstvím tohoto výjimečného druhu,“ dodává Otakar Závalský. 

Dříve se v české přírodě vyskytovaly čtyři druhy ťuhýků, kromě ťuhýka obecného a ťuhýka šedého (Lanius excubitor) to byli ťuhýk menší (Lanius minor) a ťuhýk rudohlavý (Lanius senator). Ti ale z české přírody zcela vymizeli.

Zpět na novinky