Bažant tibetský

Jen pár kroků od vstupu do zoologické zahrady najdete komplex pěti voliér obývaný ptačími druhy z oblasti Tibetu a Číny. Kromě dospělých jedinců zde můžete aktuálně pozorovat i mláďata několika velmi zajímavých druhů včetně bažantů tibetských, jejichž odchovy jsou momentálně v evropských zoo vzácností. Chovatelé tak hodnotí letošní hnízdní sezónu jako mimořádně úspěšnou.

Expozičně-chovatelský komplex Voliéry ptáků Tibetu a Číny tvoří pět voliér, z nichž dvě největší jsou průchozí. Jsou uspořádány tak, jako bychom pomyslně sestupovali z nejvyšších nadmořských výšek himálajských vrcholků až do nížin východní Číny. Každou z voliér obývají ptačí druhy typické pro danou oblast a nadmořskou výšku. V drsném prostředí velehor žije jen málo živočichů, s klesající nadmořskou výškou počet druhů postupně narůstá.

Ve voliéře „Náhorní plošiny Tibetu“ odchovává svá první mláďata nový pár bažantů tibetských (Crossoptilon crossoptilon drouynii). Podařilo se to jen několik měsíců po prvním seznámení obou rodičů. Chovu těchto bažantů se v Evropě věnuje jen asi čtrnáct institucí a minimálně za poslední rok zde nebyla žádná mláďata. Odchovy se dlouhodobě nedařily. Samci bývají velmi temperamentní a mohou být vůči samicím agresivní. Náš čtyřletý samec se však od prvního spojení s novou samicí choval klidně a během několika týdnů vytvořili harmonický pár. Na začátku května začala samice snášet vejce. Z početné snůšky deseti vajec se po takřka měsíci inkubace vyklubalo celkem sedm kuřat. Zajímavé bylo pozorovat pro nás nové projevy chování a pestrou vokalizaci, kdy zejména v prvních dnech po vylíhnutí mláďat samice přivolávala své potomky k sobě a chránila je. Samec stále ochotně partnerku i mláďata doprovází a nabízí jim potravu. 

Rodina bažantů tibetských ve voliéře Náhorní plošiny Tibetu:

Ve vedlejší voliéře nazvané „Bambusové porosty Sečuánu“ vodí svá mláďata samice dalšího asijského bažanta – satyra Temminckova (Tragopan temminckii). Naše zoo chová již řadu let dva páry a oba se pravidelně rozmnožují. Zatímco samec satyra je velmi pestře zbarven, má samice jen nenápadné hnědavé peří. Je to tak běžné u většiny zástupců hrabavých. Pozorní návštěvníci si jistě všimnou, že u bažantů tibetských jsou obě pohlaví zbarvena stejně. Je to tak u všech bažantů rodu Crossoptilon.

Poslední voliéru „Nížiny východní Číny“ obývá nejvíce druhů, a tak je zde i nejvíce mláďat. Po roce se povedlo navázat na loňský prvoodchov ústřičníků velkých (Haematopus ostralegus), což jsou černobílí bahňáci s výraznými oranžovými zobáky. I tito ptáci se v zoologických zahradách rozmnožují poměrně vzácně. O to větší mají chovateké radost, že pár letos odchoval hned tři mláďata. Po měsíci života už jsou mláďata téměř k nerozeznání od rodičů. V zázemí pak letos po několika letech zahnízdili a dvě mláďata vyvedli tenkozobci opační (Recurvirostra avosetta). Na rozdíl od ústřičníků hnízdí několik párů pospolu a soužití hejna je i během hnízdění klidné. Klíčem k úspěšnému hnízdění bylo právě rozdělení obou těchto druhů. Přestože zimu tráví společně v zázemí, během hnízdní sezóny jsou ústřičníci teritoriální a vyháněli by tenkozobce v průchozí voliéře pryč od krmných míst poblíž vody, takže hejno tenkozobců by nemělo potřebný klid.

V průchozí voliéře zahnízdili i dva zástupci vrubozobých. Pět mláďat vodí poláci východní (Aythya baeri), kteří patří mezi nejohroženější druhy kachen na světě. Zatímco ještě před několika desítkami let čítala divoká populace desítky tisíc jedinců, dnes odborníci odhadují ve volné přírodě už jen 150 až 700 ptáků. Mláďata poláků by v budoucnu měla posílit chovy v dalších zoologických zahradách, a přispět tak k rozšíření reprodukční pojistné populace tohoto kriticky ohroženého druhu. Samice další potápivé kachny morčáka bílého (Mergellus albellus) momentálně pečuje o čtyři potomky. Zatímco mláďata poláků se zdržují hlavně v hustém porostu poblíž vody, morčáci tráví většinu času právě ve vodě, kde se obratně potápí. 

Ptáci ve voliéře Nížiny východní Číny:

Kromě morčáků bílých se rozmnožili i morčáci šupinatí (Mergus squamatus), kteří jsou v přírodě ohrožení a velikost jejich populace se odhaduje na 2000–3500 jedinců. Samice je společně se čtyřmi mláďaty prozatím v zázemí, zatímco samec zůstal ve výběhu společně s jeřáby bělošíjími (Grus vipio), nedaleko Voliér ptáků Tibet a Číny.

Zpět na novinky