Po úspěšném odchovu čtyř mláďat varanů papuánských v roce 2024 se v ostravské zoo těší z dalších mláďat tohoto vzácně chovaného ještěra. Koncem ledna se zde vylíhla dvě mláďata, která prospívají. Pobývají v chovatelském zázemí, dospělé varany můžete vidět v pavilonu Papua.

Varany papuánské chováme od roku 2011. První a na dlouhou dobu jediná mláďata tohoto ještěra se zde podařilo odchovat hned v následujícím roce, tj. 2012. Dalších mláďat se chovatelé dočkali až v roce 2024 po generační obměně chovných zvířat, kdy se vylíhla čtyři mláďata. Postup, kterým jsme se řídili při připouštění zvířat, se osvědčil, proto jsme jej následující rok zopakovali: Přes zimu jsme samce a samici drželi odděleně a oběma jsme v teráriích snížili teplotu na 24 °C, abychom simulovali klidové období. Koncem března jsme teplotu postupně opět zvýšili a následně samici přidali do expozičního terária k samci. Tento rok jsme však aktivní páření nezaznamenali, proto jsme netušili, jestli se vůbec můžeme na snůšku těšit.

V druhé půli června 2025 samice přestala přijímat potravu, jevila se ale jako „nafouklá“. Zpočátku nebyla moc aktivní, ale první týden v červenci začala prolézat expozici a hrabat v substrátu. To už si byli chovatelé téměř jisti, že v sobě nosí vejce a hledá vhodné místo pro snůšku. Samce proto oddělili do zázemí. Dne 14. července v expozici našli pět vajec. Vejce byla uložena velmi hluboko v substrátu, kam je samice pečlivě zahrabala, na stejné místo, jako předchozí rok. Samice si místa ke kladení pečlivě vybírá. Substrát musí být dostatečně hluboký, musí mít vhodnou teplotu i vlhkost. Naše samice vyhloubila zhruba metrovou jámu do které vejce uložila. Vejce měřila 7,5 cm a vážila zhruba 66 g. Byla umístěna do líhně. Tři vejce se nevyvíjela dobře, začala plesnivět, a proto byla z líhně odstraněna. U dvou dalších vajec vše probíhalo bez problémů. Po necelých pěti měsících se dne 25. ledna 2026 prořezalo první mládě a následující den druhé. Obě mláďata varanů papuánských vážila 50 g a měla se čile k světu. 

Mladí varani jsou umístěni v teráriu v chovatelském zázemí. Podobně jako většina jiných plazích mláďat jsou samostatná hned po vylíhnutí a nepotřebují péči svých rodičů. Jakmile stráví žloutkový váček, jsou krmena především hmyzem, například cvrčky, šváby nebo menšími sarančaty. Dobře přijímají také myší holata, později dospělé myši, potkany nebo kuřata. Mláďata jsou zmenšené kopie dospělých jedinců, jen mají kůži pokrytou mnohem drobnějšími šupinami, díky čemuž působí až sametově hladce. Každý varan má jedinečné skvrnění podobně jako papilární linie lidských prstů, neexistují tedy dva varani, kteří by měli shodné rozmístění žlutých skvrn na černém podkladu. Díky těmto sice drobným, ale velmi specifickým rozdílům je mohou chovatelé od sebe dobře rozeznat. 

V lidské péči je odchov varanů papuánských vzácný a většina vajec bývá neoplozena i přes zdánlivé páření zvířat. Potvrdilo se nám tak, že klíčem k úspěchu je snížení teploty během zimního období a její následné zvýšení, což varany stimuluje k páření. Pevně věříme, že se nám tento postup bude osvědčovat i v následujících letech a budeme tak schopni posilovat populaci varanů papuánských v lidské péči. V přírodě jsou ohroženi odlesňováním krajiny a nemalý podíl na ubývání varaní populace mají i pytláci. Papuánské kmeny tyto varany občas loví a jejich kůži využívají k výrobě bubnů. Varani jsou v tamních legendách také opředeni mýty a jsou popisováni jako „zlí duchové, kteří šplhají po stromech, chodí po zadních, vydechují oheň a zabíjí muže.“ 

V Zoo Ostrava aktuálně máme šest varanů papuánských – jeden dospělý pár, dvě mláďata z roku 2024 (dvě již byla převezena do jiné zoo) a dvě čerstvě vylíhlá. Dospělý samec je k vidění v pavilonu Papua, začátkem března k němu chovatelé přemístí dospělou samici, která aktuálně také pobývá v zázemí. Populace nejdelších varanů světa v evropských zoo (celkem v 10 institucích) čítá celkem 35 jedinců. V posledních letech se daří odchovat mláďat pouze v ostravské zoo.

Varan papuánský (Varanus salvadorii) dorůstá délky až tři metry. Patří tak k nejdelším varanům světa a je zároveň největším suchozemským predátorem ostrova Nová Guinea. Zhruba dvě třetiny těla připadá na ocas, který je ovíjiví a slouží mu při pohybu v korunách stromů. Obývá mangrovové bažiny a pobřežní deštné pralesy velké části ostrova. Co se týče potravy, není nijak vybíravý. Loví ptáky, netopýry, menší a střední savce, ještěrky, vybírá z hnízd vejce a mláďata ptáků, a dokonce nepohrdnou ani mršinou. O jejich rozmnožování v přírodě se toho ví velice málo. Samice kladou čtyři až dvanáct vajec v závislosti na jejich stáří a kondici. O to více si odchovů ceníme!

Zpět na novinky