Zoo Ostrava chová levharty cejlonské od roku 1977. Kromě Zoo Colombo na Srí Lance je to nejdelší nepřerušený chov těchto velkých koček na světě. Poslední dvě  mláďata  - samice se narodily v roce 2008. Po dlouhých 14 letech se 21. února 2022 v Paviloně indických zvířat narodila mláďata levhartů cejlonských. Otec (*2017) byl do Ostravy dovezen v polovině roku 2019 ze Zoo Brno. Matkou mláďat je osmiletá samice, která byla do Ostravy dovezena v roce 2017 z francouzské Zoo Maubeuge na doporučení koordinátora Evropského ex situ programu. Mláďata levhartů se rodí slepá a zcela závislá na matce. Samec se do odchovu nijak nezapojuje, proto je od matky s mláďaty oddělen. Novopečená matka se zatím o svá první mláďata příkladně pečuje a chovatelé do odchovu vůbec nezasahují. Snahou je nenarušit přirozený odchov mláďat a dát samici-prvorodičce šanci naučit se být dobrou matkou.

Návštěvníci koťata v expozici zatím neuvidí, ale mají možnost shlédnout alespoň prostřednictvím kamerových záznamů.

Další série snímků a videí z fotopasti umístěné v klidnější části areálu Zoologické zahrady a botanického parku Ostrava opět dokazuje, jak bohatý život tu probíhá. Velkým překvapením je přítomnost naší největší lasicovité šelmy!

Areál výskytu ibisů skalních původně zasahoval i do střední a jižní Evropy. Už v první polovině 17. století byl ale v evropské přírodě tento ptačí druh vyhuben. Díky vypouštění ptáků odchovaných v zoologických zahradách a záchranných stanicích se podařilo evropskou populaci ibisů obnovit. Do jednoho mezinárodního záchranného projektu je zapojena i ostravská zoo. Pro vypuštění do přírody poskytla již 14 mladých ibisů. Poslední tři byli vypuštěni v polovině letošního února. Vypouštění ibisů zachycuje video španělských kolegů.

Při procházce předjarním areálem Zoologické zahrady a botanického parku Ostrava, ale třeba i v parcích a na dalších lokalitách se už nyní hojně ozývají mnohé ptačí druhy, dříve než je obvyklé. Letošní mírná zima některé jarní projevy v naší přírodě uspíšila.

Zvířecí predátoři využívají různé strategie lovu. Někteří kořist pronásledují, jiní využívají rozličné lapací pasti, další nechají přiblížit kořist k sobě a loví ji z místa. Tento způsob využívá i většina žab – díky svému silnému a velmi mrštnému jazyku dokáží ve zlomku sekundy ulovit hmyz – sedící i v letu. V Zoologické zahradě a botanickém parku Ostrava tak loví chované žabky pralesničky, ale také ropuchy či skokani, kteří se přirozeně vyskytují v areálu zoo. Video zachycuje krmení pralesniček azurových (Dendrobates tinctorius f. azureus) a pralesniček strašných (Phyllobates terribilis) v pavilonu Malá Amazonie. Jako potrava slouží těmto drobným jihoamerickým žabkám (nazývaným též šípové žáby) octomilky nebo drobní cvrčci (tzv. mikrocvrčci). Pralesničky strašné jsou schopny ulovit i o něco větší cvrčky, protože patří k největším druhům pralesniček. Potravu jim vždy posypeme vitamínovým doplňkem určeným právě pro žáby. Hbitost žabího jazyka je okem sotva zachytitelná, a to i při desetinásobném zpomalení záběrů.