V průchozí voliéře „Nížiny východní Číny" v červnu samice ústřičníka velkého (Haematopus ostralegus), snesla do hnízda vystlaného drobnými kamínky v bezprostřední blízkosti chodníku tři vejce. Samice nakonec vyseděla dvě mláďata, která se vylíhla 15. července. O mláďata se stará ještě několik týdnů po vylíhnutí – mláďata střeží a nabízí jim potravu, kterou tvoří v přírodě ústřice, slávky a další měkkýši, v zoo jsou krmena speciální granulovanou směsí, drobnými rybkami a hmyzem. Ústřičníci jsou podle mezinárodního Červeného seznamu IUCN zařazeni do kategorie blízko ohrožení, nicméně z důvodu poklesu stavu bahňáků v globálním měřítku se jeví ostravská premiéra jako důležitá. Po dobu uzavření voliéry mohou návštěvníci pozorovat ústřičníky a jiné vzácné druhy pozorovat z venku.

Jaguarundi (Herpailurus yagouaroundi) svým vzhledem připomíná spíše lasicovitou šelmu, patří ale mezi malé kočky příbuzné gepardovi a pumě. V Zoo Ostrava je tento zástupce jihoamerické fauny k vidění v komplexu Jižní Amerika. V jednom z výběhů právě odchovává nově sestavený pár svá první mláďata.

Ibisi skalní (Geronticus eremita) obývají voliéru společně se supy bělohlavými (Gyps fulvus). Mezi jedenácti dospělými jedinci mohou návštěvníci vidět pět letošních mláďat. Všechna už dorostla a opustila hnízdní plošinu, od dospělých ibisů jsou ale stále dobře rozeznatelná odlišným zbarvením. Zatím není jisté, zda budou, obdobně jako mláďata v minulých letech, vypuštěna do volné přírody v Andalusii v rámci mezinárodního repatriačního projektu Proyecto eremita jako, či posílí chovatelskou základnu v některé jiné zoologické zahradě.

Ostravská zoo chová šimpanzy hornoguinejské (Pan troglodytes verus) – kriticky ohrožený poddruh šimpanze. S chovem tohoto lidoopa začala v roce 2016. První mládě se narodilo v únoru 2020, další pak v srpnu 2023 a v únoru 2024. Všechno to jsou samečci. Čtvrté mládě přišlo na svět 16. července 2025 a je to samička. Matka je klidná a mláděti se věnuje. Pomohlo jí k tomu bezesporu to, že v posledních letech mohla pozorovat jiné samice, jak pečují o svá mláďata. Samice primátů nemají péči o potomky vrozenou, ale učí se ji od starších samic. Chovatelé do odchovu nijak nezasahují a se zvířaty se nekontaktují, a to ani s mláďaty. Vše nechávají na samicích a ostatních členech skupiny tak, jako by to probíhalo i v přírodě.

Alexandr čínský (Psittacula derbiana) patří mezi koloniální papoušky, kteří v přírodě žijí a rozmnožují se ve skupinách čítajících až 50 jedinců. Kolonie v Zoo Ostrava se rozrostla na 42 jedinců, včetně 10 letošních mláďat. Jde tak o největší skupinou chovanou v zoologických zahradách na světě. Alexandr čínský se vyznačuje pohlavním dimorfismem (dvojtvárností). Peří samců i samic je zbarveno skoro stejně, ale výrazně se odlišují barvou zobáku – samci mají v dospělosti vrchní část zobáku červenou se žlutou špičkou, spodní černou. Samice mají zobák celý černý a kolem krku světle růžový pruh. Mláďata se od samic odlišují kratším ocasem. Ve stáří dvou až tří let jsou chovatelé schopni rozeznat samce a samici. Alexandři společně s párem bažantů zlatých (Chrysolophus pictus) obývají voliéru nedaleko vstupu do zoo.