Samice dikobraze srstnstonosého stihla letos porodit už dvakrát, což není u hlodavců nic neobvyklého. První mláďata přišla na svět v březnu letošního roku, druhá pak začátkem července. V březnu se narodila dvě mláďata, ale jedno po porodu uhynulo. V červenci to byla tři mláďata, z nichž jedno také uhynulo druhý den po porodu. Ve výběhu v blízkosti expozice Na statku a voliér s dravými ptáky je tak aktuálně k vidění šestičlenná skupina: tři letošní mláďata (dva samečci a jedna samička), rodičovský pár a jeden starší samec.

V expozici Na statku můžete vidět pět mláďat prasete domácího plemene mangalica. Narodila se 5. července. Jedná se o dvě samičky a tři samečky, přičemž samičky a jeden sameček mají šedě zbarvenou srst, zbývající dva samečci jsou rezavě hnědí. Prasata jsou velmi čistotná zvířata, která si nelehají do vlastních výkalů, pokud k tomu nejsou donucena například v malém chlívku. Válení v blátě je naopak přirozené chování a prasata (ale i jiné druhy zvířat) tuto činnost vykonávají, aby se v horkých dnech ochladila a zároveň si vytvořila na těle jakousi krustu, která je chrání před vnějšími kožními parazity. Prase domácí mangalica je plemeno chované především na Balkáně a v Maďarsku. Je nápadné svou hustou pro prase nezvyklou kadeřavou srstí. Vyskytuje se v několika barevných formách – světle šedé, béžové, rezavohnědé nebo tmavě hnědé. V kohoutku dosahuje výšky okolo 85 cm, vážit může až 300 kg. Vyznačuje se poměrně velkou odolností proti nepřízni počasí. Mangalica je využívána zejména jako zdroj masa.

Ve srovnání s okolní intenzivně obdělávanou krajinou, která je téměř bez života, se může jevit areál Zoologické zahrady a botanického parku Ostrava jako malý ráj na zemi. Jedná se stohektarovou plochu, na níž nikdy neproběhly pozemkové úpravy charakteristické pro hospodářsky využívaná pole, lesy a rybníky. Nedochází zde ani k velkoplošným postřikům a hnojení. A právě proto se zde můžeme setkat s širokou škálou nejrůznějších zástupců bezobratlých.

Ibisi skalní patří mezi nejohroženější ptačí druh na světě. Volně žijící populace čítá sotva 600 jedinců. O záchranu těchto vzácných ptáků usiluje mezinárodní repatriační projekt, do něhož jsou zapojeny zoologické zahrady a další ochranářské instituce, Zoo Ostrava od roku 2017. Pro posílení divoké populace bezplatně poskytla již osm mladých ibisů. Přibydou k nim i letošní mláďata? Mezinárodní repatriační projekt Proyecto eremita je zaštiťován ZooBotanico de Jerez ve Španělsku a odborem životního prostředí andaluské regionální vlády Junta de Andalucia. Jeho cílem je obnova volně žijící populace kriticky ohrožených ibisů skalních v oblasti Andalusie vypouštěním mláďat odchovaných v zoologických zahradách. Video zachycuje vypuštění mladých ibisů z adaptační voliéry v dubnu 2019 a volně žijící populaci. Zoo Ostrava chová ibisi skalní od roku 2008. Návštěvníci mají možnost malou kolonii pozorovat ve voliéře společně se supy bělohlavými.

Na zahájení prázdnin otevřela ostravská zoologická zahrada návštěvníkům novou expozici s názvem TSAVO, kterou obývají drobné promykovité šelmy mangusty trpasličí a zástupci hlodavců dikobrazi jihoafričtí. Nachází se pod výběhem afrických kopytníků v blízkosti zastávky safari expresu. Nové chovatelsko-expoziční zařízení v Zoo Ostrava bylo nazváno po Národním parku Tsavo v Keni, kde se oba druhy vyskytují a který byl rovněž předlohou pro jeho vybudování. V této oblasti je písek zbarven dočervena oxidy železe, proto i písek v ostravské expozici je červený. Návštěvníci zde mohou aktuálně vidět čtyři dospělé mangusty s jedním mládětem a dvě samice dikobrazů.