V přírodním areálu Zoo Ostrava se vyskytují oba druhy našich šoupálků – krátkoprstý (Certhia brachydactyla) a hojnější dlouhoprstý (Certhia familiaris). Zajímavý je jejich způsob pohybu po kmenech stromů, sběr potravy i hnízdění. Šoupálci směřují svůj pohyb po kmeni stomu vždy odspoda nahoru. Pak přelétnou k dalšímu stromu a opět šplhají nahoru. Při tom z povrchu kmene, z větví a škvír v kůře  sbírají hmyz svým mimořádně tenkým zahnutým zobákem. Šoupálek vybírá ke hnízdění škvíry – za odchlípnutou kůrou, v puklinách dřeva, mezi poleny naskládaného dřeva, apod. Šoupálci také rádi obsazují speciální budky – tzv. šoupálkovníky. Budky nesmějí mít zadní stěnu a úplně jim postačí 2–2,5cm široká škvíra mezi bočními stěnami a kmenem.

Hnízdění šoupálků v zoo zachycuje video. Je z něj patrné, jak obratně po kmeni šplhají i odrostlejší mláďata.

V roce 2026 se kromě jiných mláďat jelenovitých narodila i mláďata v přírodě vyhubeného siky vietnamského (Cervus nippon pseudaxis), nejjižnějšího poddruhu jinak běžného jelena siky. Stádo se třemi mláďaty obývá výběh v dolní části zoo v expozici Pevninské ostrovy. Dvojčata (samečci) přišli na svět v polovině března, samička je o měsíc mladší.

Žádná jiná zoologická zahrada na světě nechová tolik hulmanů posvátných (Semnopithecus entellus) jako ostravská zoo! Skupina těchto primátů aktuálně čítá 39 členů, čímž překonala dosavadní historicky nejvyšší počet z roku 2022. Návštěvníci mohou početnou skupinu s desítkou mláďat pozorovat v rozlehlém lesním výběhu Čitván, který hulmani obývají společně s medvědy ušatými. O všechna mláďata se vzorně starají jejich matky. Chovatelé do odchovu nijak nezasahují a se zvířaty se nekontaktují.

Pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla) je ve znaku České společnosti ornitologické, která každoročně vyhlašuje Ptáka roku a letos oslaví 100 let od svého založení. Proto právě tento druh byl symbolicky zvolen Ptákem roku 2026. Pěnice svým libozvučným flétnovým zpěvem oživuje v jarním období naše lesy i zahrady. Také v přírodním areálu ostravské zoo je možné ji zaslechnout.

S chovem mangust žíhaných (Mungos mungo) jsme začali v roce 2024. Skupina pěti samců těchto promykovitých šelem se postupně zabydlela ve zrekonstruované zadní části pavilonu Tanganika. Na konci roku 2025 k nim přibyly tři samice. Zvířata se dobře sžila, výsledkem je pět mláďat narozených na konci února. Porody ve skupině zpravidla probíhají synchronně. Mláďata, která jsou po narození holá a slepá, kolektivně zahřívá celá skupina. Samice se pak střídají v péči o mláďata i v kojení.  S odrostlejšími mláďaty v noře vždy zůstává alespoň jeden dospělec, který je hlídá (většinou jeden ze samců). Kolektivní spolupráce na odchovu mláďat tak přispívá k úspěšnějšímu přežití potomků a rozšíření skupiny.