Expozičně-chovatelské zařízení s přírodním výběhem pro gibony bělolící bylo otevřena v roce 2022. Název Vadtha ni v laoštině znamená Chrám gibonů. Stavba je z části zpodobněna jako opuštěný chrám, který postupně zarůstá vegetací. Má tak naznačovat, že největší hrozbou pro tato arboreální (na stromy vázaná) zvířata je činnost člověka, který odlesňuje a zabírá plochy původního primárního lesa. Přímou hrozbou je také nelegální lov. Naopak, opuštěnou a nevyužívanou stavbu, třeba i starodávný chrám, si příroda může vzít zpět a pozvolna ji zaroste lesem. Giboni nemusí zmizet z povrchu země. Ještě není pozdě. Chrám gibonů je metafora, jde o „přetahovanou“ mezi člověkem a přírodou. Chrámem a posledním útočištěm gibonů je ve skutečnosti samotný les.
Gibon bělolící (Nomascus leucogenys)
obývá tropické stálezelené lesy severního Vietnamu a Laosu. Žije v rodinných skupinách tvořených jedním samcem, jednou samicí a jejich mláďaty. V korunách se pohybuje pomocí dlouhých předních končetin – brachiací (ručkováním). Samec je černý s bílými licousy. Samice je žlutohnědá s bílými a černými znaky na hlavě. Své teritorium označuje voláním, které je zesilováno malým hrdelním vakem. Samice rodí jedno mládě, které je zprvu zbarvené jako matka. Po půl roce změní barvu na černou. U dospívajících samic se černá mění opět na žlutohnědou. Patří mezi nejohroženější druhy gibonů, v Červeném seznamu IUCN je veden jako kriticky ohrožený druh (Critically Endangered).
Jelínek vepří (Axis porcinus porcinus)
Patří k nejmenším jelenům. Za své jméno vděčí poměrně zavalité postavě a na jelena neobvyklému způsobu běhu s hlavou skloněnou k zemi. I za pomalé chůze pokyvuje hlavou do stran, takže na první pohled připomíná prase divoké. Žije ve vysoké trávě v poříčních záplavových loukách velkých jihoasijských řek (Indus, Ganga, Brahmaputra, Mekong). Lesům i skupinám stromů se vyhýbá. Zpravidla žije samostatně či ve skupinkách do 3 jedinců. Kdysi velmi početný druh se v posledních letech stal vzácným zejména kvůli regulaci řek (přehrady), v jejichž důsledku záplavové louky a savany zarůstají lesem. V Červeném seznamu IUCN je veden jako ohrožený druh (Endangered)
Kolonok (Mustela sibirica).
Přirozený areál rozšíření kolonoka zahrnuje střední a východní Rusko, Mongolsko, Severní a Jižní Koreu, Japonsko (Hokkaido), Čínu, sever Indie, Bhútán, Nepál, Laos, Myanmar, sever Thajska a severní Vietnam. Byl také zavlečen na některé japonské ostrovy. Obývá lesy, lesnaté stepi a hory okolí řek, bažin a oblasti s hustým pokryvem vegetace poblíž lidských sídel a polí. Živí se převážně lovem malých savců (hlodavců, pišťuch), obojživelníků, ptáků, rybami a bezobratlými. Požírá i vejce a plody. Kolonok je především pozemní zvíře, ale umí skvěle šplhat, a také plavat. Aktivní je především v noci a za soumraku. Přes den většinou odpočívá v úkrytu. Žije samotářsky, interakce mezi samcem a samicí probíhá především v době rozmnožování, tj. koncem zimy a začátkem jara. Mezi samcem a samicí je výrazný váhový rozdíl, samci váží od 650 do 820 g, samice jsou zhruba o polovinu lehčí (360–430 g). Po 33–37 dnech březosti rodí samice do 12 mláďat. Dle Červeného seznamu IUCN je klasifikován jako druh málo dotčený (Least Concern), nicméně kolonoci jsou často loveni pro jejich srst používanou v oděvním průmyslu. Bývají pronásledováni jako škůdci, neboť jsou schopni ulovit domácí drůbež. Většinou jsou však tyto šelmy vnímány pozitivně, protože regulují stavy volně žijících hlodavců.
V letním období jsou k vidění v akvateráriu v přízemí i další druhy - krokodýlovec čínský, drsnokožka kornatá a kardinálka čínská.
Krokodýlovec vietnamský (Shinisaurus crocodilurus vietnamensis)
Tento až 40 cm dlouhý ještěr je jediným zástupcem čeledi Shinisauridae. Byl popsán v roce 1930 a od 80. let se stal vyhledávaným druhem do terárií, i když zvířata se nedařilo dlouhodobě udržet a rozmnožit, dokud nebylo známo více o klimatických a ekologických podmínkách v místě jejich výskytu. Krokodýlovci obývají jen malé území na jihovýchodě Číny a severovýchodě Vietnamu – teprve v roce 2016 byla vietnamská populace popsána jako samostatný poddruh. Od čínské populace se liší jak morfologií, tak především ekologickými nároky; žijí v celoročně mírných podmínkách a zimování, které trvá až 4 měsíce, u nich probíhá v teplotách pod 20 °C. V zoologických zahradách a chovech obecně je vietnamský poddruh zatím jen velmi málo zastoupen. V Červeném seznamu IUCN je krokodýlovec klasifikován jako ohrožený druh a zařazen do CITES přílohy I. Největší hrozbou pro jeho budoucnost je ničení už tak malých a fragmentovaných stanovišť a také nelegální lov pro konzumaci a „lékařské“ účely na čínském trhu a pro mezinárodní obchod s exotickými zvířaty.
Drsnokožka kornatá (Theloderma corticale)
Tato žába žije na okraji zatopených jeskyní a březích skalnatých horských potoků v střední Číně, severním a centrálním Vietnamu či v Laosu. Díky svému kryptickému zbarvení – tmavě zelenou kůží s černými skvrnkami a hrbolky – připomíná polštářek mechu, a tak hravě unikne zrakům predátorů. Případnému nebezpečí také čelí předstíráním smrti. Živí se lovem hmyzu, na který vyráží v noci. Šplhání po skalních stěnách a stromech ji usnadňují příchytné polštářky na prstech. Samička snáší 5–30 lepkavých vajíček do zaplavených skalních puklin a dutin stromů. Po vylíhnutí pulci padají do vody, kde dokončí svůj vývin. Po 3 měsících se mladí, světle zelení jedinci rozptýlí do prostředí. S věkem ztmavnou. K poklesu populace tohoto obojživelníka vede odchyt z volné přírody, degradace a ztráta stanovišť. Vzhledem k rozsáhlému areálu rozšíření zatím nepatří mezi ohrožené druhy.
Chov veverky šedobřiché (Tamiops swinhoei) jsme ukončili. Ukázalo se, že expozice nebyla vhodná pro chov těchto hlodavců. Veverky byly odvezeny do jiné zoologické zahrady.
