V prvních expozicích zvířat především u Voliér Tibetu a Číny, průchozí expozici čínské a japonské zahrady se setkáme se zahradním uměním Dálného východu. Společnými prvky těchto expozic jsou rostliny, kámen a tekoucí voda. Rostliny mají v čínském zahradním umění významnou úlohu. Dovedou svými květy a listy, svými barvami a tvary příjemně stimulovat naše smysly a naši fantazii. Jsou rozhodujícími nositeli prostorové struktury zahradního prostoru a poskytují pocit skrytosti a ochrany. Jejich podoba se stále mění. Kameny jsou symbolem hor. Číňané obdivovali hory a pokládali je za kostru světa. V zahradách je měly symbolizovat umělé kopce a vybrané kameny. Kamenům jsou připisovány i různé vlastnosti. Voda dodává zahradě energii, symbolizuje bohatství a přináší do zahrady život. Potoky a potůčky spojují zahradní zákoutí a jsou zároveň nositeli pohybu a zvuku. Čistá, prýštící nebo bublající voda působí vitálně a velmi povzbudivě, neboť obsahuje kumulovanou energii. V očích Číňanů symbolizuje voda především materiální blahobyt. Zastoupeny jsou zde především rody javorů (Acer), pěnišníků (Rhododdendron), azalek (Azalea), okrasných trav a bambusů. Raritou jsou zde exempláře aukuby japonské (Aucuba japonica), které vynikají celoročně svým zelenožlutým olistěním. Nižší byliny zde zastupuje rod denivek (Hemerocalis), pivoněk (Paeonia) a prvosenek (Primula).