Chovatelsko-expoziční komplex otevřený v roce 2007 tvoří pět voliér, z nichž dvě největší jsou průchozí a umožňují tak zcela nerušený pohled na chovaná zvířata. Tento komplex se svým zaměřením a filozofií poněkud vymyká běžně koncipovaným prostorům pro zvířata. Voliéry jsou uspořádány tak, aby Vám umožnily pomyslně sestupovat z nejvyšších nadmořských výšek himálajských vrcholků až do nížin východní Číny. S klesající nadmořskou výškou se mění druhová i početní skladba ptáků a charakteristická vegetace. Také pro aranžování voliér byly předlohou typické biotopy v jednotlivých nadmořských výškách, takže nejde jen o oku lahodící botanickou výsadbu bambusů, rododendronů či jinanů. Jednotícím prvkem všech voliér je voda, která ztéká z vrcholků Himálaje až do životem kypících nížin.
1. voliéra „Himálaje“ (4000-5000 m n. m.)
Štíty hor a vysokohorská údolí Himálaje jsou předlohou pro první voliéru. Život v těchto výškách je velmi náročný. Tvrdým podmínkám se přizpůsobilo jen málo rostlin a živočichů, které však v rámci druhu mohou dosahovat vysoké početnosti. Typická je alpinská vegetace, jako jsou nízké křoviny proložené sutěmi, se sporadickou travinno-bylinnou vegetací. V takovémto prostředí žijí bažanti lesklí (Lophophorus impejanus) a kavčata červenozobá (Pyrrhocorax pyrrhocorax). Voliéra je průchozí, takže kavčata prolétávají doslova nad hlavami lidských návštěvníků.
2. voliéra „Náhorní plošiny Tibetu“ (3000-4000 m n. m.)
V tibetských náhorních plošinách představuje výrazný typ vegetace subalpinský jehličnatý les tvořený především jedlemi. Typické jsou však také porosty rododendronů a azalek. Druhová (nejen) ptačí skladba je v těchto nadmořských výškách bohatší než ve velehorách, ale stále ještě výrazně nižší v porovnání s úživnými nížinnými oblastmi. Od dne otevření jsou zde chovanými druhy bažant tibetský (Crossoptilon crossoptilon drouynyi) a kraska červenozobá (Urocissa erythrorhyncha). Oba druhy se nám již opakovaně podařilo rozmnožit.
3. voliéra „Bambusové porosty Sečuanu“ (2000-3000 m n. m.)
V Sečuanu se nacházejí rozsáhlé bambusové porosty, které tvoří základní složku potravy známé a ohrožené pandy velké. Přežívá zde přibližně 75 % všech pand (z přibližně 2000). Pandy ve voliérách pochopitelně nechováme. V těchto nadmořských výškách je však mnohem bohatší také ptačí fauna. V této voliéře můžete pozorovat ptačí souputníky pandy velké - satyry Temminckovy (Tragopan temminckii), kury bambusové (Bambusicola thoracicus thoracicus) a bulbulčíky bělohlavé (Hypsipetes leucocephalus leucocephalus). Všechny tři druhy v Zoo Ostrava rozmnožujeme.
4. voliéra „Junnan – smíšený les“ (1000-2000 m n. m.)
Porosty jsou tvořeny především subtropickým stálezeleným lesem složeným hlavně z listnáčů s menší příměsí jehličnanů. Zde již najdeme velice bohatou druhovou skladbu jak flóry, tak i fauny. Obyvateli této voliéry jsou bažant paví (Polyplectron bicalcaratum), hrdlička čínská (Spilopelia chinensis chinensis), holub zelenokřídlý (Chalcophaps indica indica), drozd černoprsý (Turdus dissimilis) a sojkovec jihočínský (Trochalopteron milnei). K obtížně chovatelným druhům patří sojkovec jihočínský, kterého jsme dosud rozmnožili pouze jedinkrát.
5. voliéra „Nížiny východní Číny“ (0-1000 m n. m.)
Ze zmíněných biotopů jsou nížiny druhově nejbohatší. Jihovýchod Číny je však také velmi hustě osídlen člověkem, což s sebou nese i změnu životního prostředí v důsledku jeho činnosti. Zatímco někteří živočichové a rostliny se změnám přizpůsobili, jiní se stali velmi vzácnými. Proto také tuto voliéru obývají jak běžnější, tak i velmi vzácné druhy, jako jsou koroptev fokienská (Arborophila gingica), straka modrá (Cyanopica cyanus cyanus), špaček čínský (Sturnia sinensis), tenkozobec opačný (Recurvirostra avosetta), ústřičník velký (Haematopus ostralegus) a polák východní (Aythya baeri). Během nejteplejších měsíců můžete v jezírku a tůních pozorovat také vodní želvy - želvu trojkýlnou (Mauremys reevesii) a okadii čínskou (Mauremys sinensis).
NÁŠ TIP: Nejvzácnějším obyvatelem a pomyslnou hvězdou celého komplexu Voliér ptáků Tibetu a Číny je bezesporu polák východní. Ve volné přírodě dnes žije méně než 1000 jedinců a tak jde o kriticky ohrožený druh. Chcete-li jej spatřit, musíte navštívit voliéry mimo zimní sezónu. Některé druhy (včetně poláka východního) jsou totiž ve voliérách pouze během teplejší části roku, přes zimu je stěhujeme do specializovaného zázemí mimo expoziční část zoo.
