Kočkovité šelmy
Karakal (Caracal caracal)
Na zástupce malých koček měl poměrně široký areál rozšíření – dříve se vyskytoval od jižní a západní Afriky po západní Indi, dnes je na většině původního areálu vyhuben. Obývá suché lesy, savany, stepi, buše a polopouště, pravým písčitým pouštím se vyhýbá. Žije samotářsky. Loví především v noci, přes den se ukrývá v dutinách pod kameny, mezi kořeny stromů a nezřídka i v norách dikobrazů. Rodí 1–6 (obvykle 2–3) mláďata, která jsou skvrnitá. Je rychlý běžec, ve starověku byl v Egyptě a Indii cvičen k lovu zvěře, podobně jako gepard. Jeho jméno pochází z turečtiny a znamená „černé ucho".
Potrava: zajíci, ptáci, šakali, hlodavci, damani, menší antilopy
Manul (Otocolobus manul)
obývá náhorní stepi, polopouště, pouště a skalnaté terény centrální Asie až do výšky 4000–4800 m n. m. (dává přednost jižním svahům a místům, kde není tak hluboká sněhová pokrývka, kde se hůř pohybuje a hůř se shání potrava). Životu v chladném prostředí je dobře přizpůsoben velmi hustou a dlouhou srstí (až 6 cm). Chlupy na břiše dosahují až dvojnásobné délky než chlupy na hřbetě a bocích (slouží tak jako dokonalá izolační vrstva). Žije samotářsky a je aktivní ve dne i za soumraku. Loví především hlodavce, pišťuchy a kurovité ptáky. Na přelomu zimy samec vyhledá samici a zůstává s ní několik dnů. Samice rodí 1 až 7 slepých mláďat.
