Tanganika
Pavilon pro hrochy prošel v roce 2011 rozsáhlou rekonstrukcí, která zcela změnila jeho podobu, ale hlavně přispěla k výrazným úsporám vody a energií. Součástí pavilonu je expozice Noční Tanganika .
V současné době obývají pavilon Tanganika tři hroši. Chovný pár tvoří samice (*2013) přivezená do Ostravy na základě doporučení vedoucího Evropské plemenné knihy pro hrochy obojživelné z anglické Zoo Whipsnade v roce 2016, a samec (*2012), který dorazil v říjnu 2019 ze Zoo Antwerpy. Už 24. července 2020 se těmto prvorodičům narodil první potomek - samička.
Hroch obojživelný
Vědecký název Hippopotamus pochází z řečtiny a znamená „říční kůň“. Ve vodě hroši tráví až 18 hodin denně. Dochází zde také k páření. Samice po osmiměsíční březosti rodí do vody asi 35–50 kg vážící mládě. Mládě ve vodě také kojí. K pobytu ve vodním prostředí jsou hroši velmi dobře uzpůsobeni řadou anatomických a fyziologických znaků. Uzavíratelné nosní dírky, oči a uši jsou umístěny v jedné rovině na horní části hlavy, takže hroch může být maximálně ponořen a přitom má přehled o dění okolo něj. Hladká a téměř holá kůže obsahuje velké množství žláz vylučujících slizovitý sekret hnědavě-červené barvy s antiseptickými účinky. Hroch se ozývá výrazným chrochtavým hlasem. Nedávno bylo zjištěno, že umí vydávat a poslouchat zvuky dokonce i pod vodou. Z vody vylézá většinou jen za potravou, a to po setmění. Není příliš náročný, sežere i velmi nekvalitní trávu (40–60 kg za den). Naše hrochy jsme nikdy nevážili, ale maximální hmotnost samců se udává až 2 tuny. Hroši žijí ve stádech. Dominantní samec chrání skupinu samic s mláďaty před soky a značkuje své území rozmetaným trusem.
Od roku 2004 se stal hroch erbovním zvířetem Zoo Ostrava. Hrocha jsme vybrali, protože jeho chov trvá už od roku 1967 a v rámci České republiky se chová už jen v Ostravě, ve Dvoře Králové a v Praze. V roce 2006 byla Zoo Ostrava pověřena sestavováním a vydáváním Evropské plemenné knihy (ESB) hrochů obojživelných. Tento soupis všech hrochů chovaných v evropských zoo, včetně jejich předků, pak vedla až do roku 2023.
Hroši patří do řádu kytokopytníci (Cetartiodactyla), který vznikl sloučením řádů kytovci a sudokopytníci, a to na základě molekulárních studií. V současné době se ve volné přírodě vyskytují dva zástupci čeledi hrochovití – hroch obojživelný a hrošík liberijský. Oba se vyskytují na africkém kontinentu. Vyhynulí zástupci čeledi obývali například i Madagaskar. Jedním z nich je Hippopotamus madagascariensis, jehož kosterní reliéf je k vidění v blízkosti expozice Ráj lemurů.
Pavilon obývá také skupinka vzácných krokodýlů štítnatých. Mladí krokodýli měří okolo dvou metrů, v dospělosti mohou dorůst až do délky čtyř metrů. Tento druh je specializovaným lovcem ryb, k čemuž má uzpůsobené prodloužené čelisti (podobně jako gaviálové nebo tomistomy, se kterými však nejsou blíže příbuzní). Ve skutečnosti však krokodýli uloví zdravou rybu ve volné vodě jen s velkými obtížemi, což nám umožňuje s nimi společně chovat i endemické druhy ryb z jezera Tanganika. Jejich kořistí se většinou stávají nemocní či jinak oslabení jedinci, a tak stejně jako šelmy či další predátoři působí jako tzv. zdravotní policie a pomáhají v přírodě udržovat zdravou populaci ryb.
Kostra hrocha (momentálně nepřístupná kvůli rekonstrukci)
V zadní části pavilonu je nainstalována kostra hrocha, která představuje anatomii erbovního zvířete Zoo Ostrava z trochu jiné stránky. Dle našich informací není kompletní kostra tak známého zvířete vystavena v žádné veřejně dostupné instituci v České republice.
